Menu
Narodil jsem se 20. února 1949 ve slezském Jablunkově. Dodnes se tam rád vracím, kdykoli mám příležitost. Od roku 2009 jsem i čestným občanem Jablunkova.
Můj otec Jiří, povoláním učitel, pocházel z Proseče u Skutče. Během druhé světové války spolupracoval s partyzány na Vysočině. Jeho výslech na gestapu skončil naštěstí „jen“ zmrzačením několika prstů. Maminka Anna pocházela z Jablunkova, kde pracovala celý život jako vrchní dětská sestra v místních jeslích.
S mým mladším bratrem Josefem mě odmalička spojuje hudba. Naší první kapelou bylo bratrské duo, ve kterém jsem hrál na klavír a Josef na housle. Později jsme přidali elektrickou kytaru a vrhli se na big beat. Hráli jsme hlavně fláky od skupin Matadors a Olympic. Láska k hudbě mě od dětských let neopustila, přes 50 let jsem hrdým členem komorního sboru Canticorum Iubilo.
Jsem 50 let šťastně ženatý. S mojí ženou Evou máme dcery Radku a Lenku, dva krásné vnuky a jednu společnou vášeň – Járu Cimrmana.
Základku jsem vychodil v Jablunkově. Jako většina venkovských dětí jsem tady navštěvoval i místní lidovou školu umění a učil se hrát na klavír a na trubku. Pak jsem pokračoval ve studiu na Střední všeobecně vzdělávací škole. Už tehdy jsem měl o oboru jasno, vybral jsem si matematicko-fyzikální zaměření.
Šel jsem za svou vášní – na Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Po absolvování oboru fyzikální chemie jsem v roce 1972 narukoval na vojnu a v září 1973 nastoupil na studijní stáž do tehdejšího Ústavu teoretických základů chemické techniky (ÚTZCHT) Československé akademie věd (ČSAV). Kandidátskou disertační práci jsem obhájil v roce 1976 a přešel na pozici vědeckého pracovníka ČSAV do oddělení chemických reaktorů.
Vzhledem k tomu, že jsem odmítl podepsat spolupráci se Státní bezpečností a stejně tak i opakovaně nabízený vstup do KSČ, působil jsem až do sametové revoluce na pozici řadového vědce. V roce 1985, v době Gorbačovovy perestrojky, jsem strávil rok v Německu jako stipendista Humboldtovy nadace. Manželka musela s dětmi zůstat jako „rukojmí“ v Praze. Nikdy jsem nevstoupil do žádné politické strany.
Po listopadu 1989 jsem působil v několika manažerských pozicích. Byl jsem předsedou ústavních odborů, zástupcem ředitele a pak osm let ředitelem Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR. V roce 2003 jsem byl jmenován profesorem v oboru chemického inženýrství, o dva roky později jsem byl zvolen místopředsedou a v roce 2009 předsedou Akademie věd ČR. Tuto instituci s osmi tisíci zaměstnanci jsem řídil osm let.
V březnu 2017 jsem se rozhodl pro kandidaturu na funkci prezidenta České republiky, o kterou jsem se ucházel jako nezávislý občanský kandidát. Během téhož léta jsem získal důvěru 141 234 lidí a v listopadu jsem se oficiálně stal jedním z devíti prezidentských kandidátů. Díky velké podpoře občanů jsem v prvním kole prezidentské volby získal 26,6 % všech odevzdaných hlasů a postoupil do druhého kola. Zde jsem získal 2 701 206 hlasů.
Po prezidentské kandidatuře logicky přišla otázka, co dál. Mnohým jsem slíbil, že z politiky neodejdu, a proto jsem se na podzim 2018 rozhodl pro senátní kandidaturu ve volebním obvodu Praha 4, kde jsem prožil velkou část svého života. Jako nezávislý kandidát jsem získal podporu několika politických stran a volby vyhrál už v prvním kole ziskem 52,65 %. V Senátu jsem se následně stal předsedou Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. A od roku 2022 vykonávám funkci 1. místopředsedy Senátu.
Z působení na Akademii věd jsem si odnesl respekt k faktům, zvyk slibovat jen to, co je skutečně v mých silách, a samozřejmě vytrvalost. Jako předseda jsem vedl nespočet jednání s politiky a setkával se prakticky se všemi představiteli parlamentních stran, stejně jako se zástupci mnoha domácích i zahraničních institucí.
V pozici šéfa Akademie věd jsem zažil pět premiérů a pět vládních garnitur. To mi přineslo spoustu cenných zkušeností nejen s organizací vědeckého života, ale taky s praktickou politikou. S týmem, který stál v čele akademie, jsme zabránili její likvidaci v době, kdy se o ni politici pokusili nesmyslnými škrty v rozpočtu. Intenzivním vyjednáváním s tehdejší vládou se nám podařilo dohodnout „pouze“ půlmiliardové snížení příjmů a především to, že rozpočet v dalších letech dále neklesal, jak bylo původně v plánu.
V roce 2012 mi byla udělena Medaile Za zásluhy o stát v oblasti vědy I. stupně. Jsem spoluautor řady patentů, mimo jiné na recyklaci PET lahví nebo vysoušení papírového materiálu. Čtyři roky jsem zastával prestižní funkci prezidenta Evropské federace chemického inženýrství. Publikoval jsem více než 70 prací v odborných mezinárodních časopisech a těší mne, že na tyto práce existuje přes tisíc citačních ohlasů. Obdržel jsem řadu domácích i zahraničních vědeckých ocenění.
Svůj volný čas trávím nejradši s rodinou na chatě, kterou jsme si s manželkou před 30 lety sami dostavěli a kde s láskou pečujeme o naši zahradu. V létě se věnujeme turistice a v zimě rádi běžkujeme.
Miluji hudbu. Já i moje žena Eva máme rádi operu, obdivujeme například českého basbarytonistu Adama Plachetku. Poslouchám také Erica Claptona, Johna Mayalla, Beatles nebo Rolling Stones.
Mojí celoživotní knihou se stala Bohatýrská trilogie, kterou mi jako malému chlapci daroval otec. S bratrem ji známe skoro nazpaměť.
Domluvím se anglicky, německy, rusky a polsky.
Objednatel: Starostové a nezávislí IČO: 266739308 / Zadavatel: Starostové a nezávislí / Zpracovatel: Česká produkční s.r.o.
